Od malička jsem byla obklopená klubíčky, jehlami a šicími stroji. Moje dětství vonělo po přízi a nitkách – s maminkou a babičkou jsme pletly, vyšívaly a šily všechno možné. Ruční práce byly přirozenou součástí mého světa už od dětství a postupně se staly nejen mou vášní, ale i cestou, kterou dnes předávám dál. Už na střední pedagogické škole mě napadlo, že bych jednou chtěla napsat knihu o tvoření. Netušila jsem, že se tenhle sen opravdu splní… a že hlavní roli v něm bude hrát háček.

Kromě tvoření jsem se od dětství věnovala také sportu – především atletice a snowboardingu. Vyrůstala jsem na horách, kde byl pohyb přirozenou součástí každého dne. Mám instruktorský kurz snowboardingu a dodnes velmi ráda jezdím se školními dětmi na lyžařské kurzy.

Po střední škole jsem vystudovala vysokou pedagogickou školu, a to hned tři obory – učitelství pro mateřské školy, speciální pedagogiku a učitelství pro 1. stupeň základní školy. V určitém období našeho života se pro naši rodinu stala přirozenou cestou waldorfská pedagogika. Moje děti navštěvovaly waldorfskou mateřskou i základní školu a já sama jsem pět let učila na waldorfské základní škole. Toto období mě velmi obohatilo a ještě více prohloubilo mou lásku k ručním pracím, tvoření a smysluplnému, celostnímu přístupu k dětem. Učila jsem a stále učím také v soukromých školách v Praze. Učitelství je moje hlavní profese a poslání, které jsem cítila už od prvních školních let.

Na dlouhé mateřské dovolené s mými třemi dětmi jsem znovu a naplno objevila kouzlo háčkování. Začalo to nenápadně – pár čepiček s veselými motivy. Pak přišel můj první uháčkovaný medvídek. Nejen že mi učaroval, ale rovnou jsem k němu napsala návod. V té době jsem vedla mateřské centrum a maminky se do mého návodu pustily také. Medvídci se začali „rodit“ jeden za druhým – a s nimi i moje cesta psaní návodů na háčkovaná zvířátka a postavičky.

Postupně jsem vydala šest knih s návody na háčkovaná zvířátka a postavičky a v hlavě nosím nápady na dalších několik. Ze svých pedagogických zkušeností i osobní praxe vím, jak velký vliv mají ruční práce na celkový rozvoj dětí. Háčkování podporuje jemnou motoriku, soustředění, trpělivost a kreativitu, propojuje obě mozkové hemisféry a pomáhá dětem zklidnit se. V dnešní digitální době je to navíc krásná a přirozená cesta, jak děti odvést od obrazovek a nabídnout jim smysluplný čas.

Miluji předávat radost z tvoření dál. Vedu kroužky pro děti, kurzy pro dospělé a neustále hledám nové způsoby, jak háčkování přiblížit i těm, kteří si myslí, že „háček je jen na ryby“. 

Spolupracovala jsem také s Českou televizí na Déčku, kde jsem připravovala návody na tvoření do adventního kalendáře pro děti.

Háčkování je pro mě radost, relax i terapie v jednom. Někdy funguje i jako životní filtr – občas se přistihnu, že se dívám kolem sebe a svět se mi začíná zobrazovat celý „uháčkovaný“, včetně odstínů přízí. (Některé věci si zkrátka říkají o háček).

A když zrovna neháčkuju? Ráda se věnuji i dalším ručním pracím, jako je šití nebo pletení. Zkrátka – tvoření je pro mě způsob, jak vidět svět barevnější a hravější. K tomu patří i vaření a zájem o zdravou, vědomou výživu, která je pro mě přirozenou součástí každodenního života.

Už 23 let jsem veganka. Je to moje cesta, která mi vyhovuje a dává mi smysl. Nejsem zastáncem přesvědčování ani dogmat – každý ať si najde to, co je mu blízké. Pokud ale mohu někoho inspirovat, pak s radostí.